歌詞
Bejvalej kamarád? Ne, jen odpad, co se vynes sám,
myslel sis, že jsi někdo, ale byl jsi jen stín mezi náma.
Celej tvůj charakter byl jen dobře zahranej klam,
jakmile přišla pravda, sesypal ses jak domeček z karet – sám.
Do očí úsměv, za zády jed,
největší svině jsou ty, co si hrajou na friend.
Do huby to říct neumíš, protože nemáš koule,
jen jazyk plnej lží a páteř zlomenou v půli cesty.
Pamatuju si přesně, kdo tě tahal z bahna,
kdo tě kryl, když jsi neměl nic než výmluvy a drama.
Teď se snažíš kousat ruku, co tě držela nad vodou,
ale jsi tak nízko, že ani nenaplivneš dost vysoko.
Bez cizích lidí kolem nejsi nic,
potřebuješ publikum, jinak nemáš ksicht.
Každej tvůj názor je jen půjčená věta,
jakmile odejdeš z místnosti, nezůstane po tobě památka.
Mluvíš o mně s lidma, co mě ani neznaj,
protože víš, že přede mnou bys držel hubu a dělal kraj.
To není odvaha, to je čistej strach,
být konfrontovanej s pravdou, co by ti roztrhla masku na prach.
Tvůj respekt je nula, tvoje slovo nemá cenu,
slibuješ věci jen do chvíle, než se ti to hodí jinam v terénu.
Hraješ si na real, ale real tě nechce,
proto se schováváš v pomluvách jak krysa v kleci.
Já šel cestou bolesti, ticha a pádu,
ty jsi šel cestou zkratek, keců a klamů.
Rozdíl mezi náma? Já něco unes,
ty ses zlomil pokaždý, když tě život jen lehce trefil přes.
Teď se díváš, jak jdu dál bez tebe,
a pálí tě to víc než všechno, cos kdy řekl o mně.
Protože víš, že jsem tě nepotřeboval,
a ty beze mě? Prázdno, nic, reset, konečná.
Tenhle diss není pomsta ani hra,
to je náhrobek pro přátelství, co nikdy nebyla pravda.
Bejvalej kamarád? Ne, jen varování,
že faleš se vždycky odkope – otázka času, ne přání.
Tak si to vem, jak to je, bez emocí, bez slz,
tvoje kapitola skončila, další stránka se píše beze stop, bez tebe, bez nás
myslel sis, že jsi někdo, ale byl jsi jen stín mezi náma.
Celej tvůj charakter byl jen dobře zahranej klam,
jakmile přišla pravda, sesypal ses jak domeček z karet – sám.
Do očí úsměv, za zády jed,
největší svině jsou ty, co si hrajou na friend.
Do huby to říct neumíš, protože nemáš koule,
jen jazyk plnej lží a páteř zlomenou v půli cesty.
Pamatuju si přesně, kdo tě tahal z bahna,
kdo tě kryl, když jsi neměl nic než výmluvy a drama.
Teď se snažíš kousat ruku, co tě držela nad vodou,
ale jsi tak nízko, že ani nenaplivneš dost vysoko.
Bez cizích lidí kolem nejsi nic,
potřebuješ publikum, jinak nemáš ksicht.
Každej tvůj názor je jen půjčená věta,
jakmile odejdeš z místnosti, nezůstane po tobě památka.
Mluvíš o mně s lidma, co mě ani neznaj,
protože víš, že přede mnou bys držel hubu a dělal kraj.
To není odvaha, to je čistej strach,
být konfrontovanej s pravdou, co by ti roztrhla masku na prach.
Tvůj respekt je nula, tvoje slovo nemá cenu,
slibuješ věci jen do chvíle, než se ti to hodí jinam v terénu.
Hraješ si na real, ale real tě nechce,
proto se schováváš v pomluvách jak krysa v kleci.
Já šel cestou bolesti, ticha a pádu,
ty jsi šel cestou zkratek, keců a klamů.
Rozdíl mezi náma? Já něco unes,
ty ses zlomil pokaždý, když tě život jen lehce trefil přes.
Teď se díváš, jak jdu dál bez tebe,
a pálí tě to víc než všechno, cos kdy řekl o mně.
Protože víš, že jsem tě nepotřeboval,
a ty beze mě? Prázdno, nic, reset, konečná.
Tenhle diss není pomsta ani hra,
to je náhrobek pro přátelství, co nikdy nebyla pravda.
Bejvalej kamarád? Ne, jen varování,
že faleš se vždycky odkope – otázka času, ne přání.
Tak si to vem, jak to je, bez emocí, bez slz,
tvoje kapitola skončila, další stránka se píše beze stop, bez tebe, bez nás