歌詞
Falešný bejvalý kámoši, chováte se jak tašky,
smějete se do ksichtu, v kapse nože, prázdný fráze.
Do huby to říct neumíš, jen koukáš stranou,
ale za zády jsi hrdina, tam máš vždycky plnou tlamu.
Když stojím před tebou, jsi ticho jak stín,
páteř z plastu, charakter nula, jen hluk a dým.
Mluvíš o mně cizím lidem, nikdy ne mně,
to není síla, to je strach, co ti hnije ve dně.
Pamatuju ty chvíle, kdy jsem neměl nic,
vy jste se smáli, dneska se ptáte, jak to jde, víš.
Když jsem byl dole, nebyl nikdo z vás blízko,
teď se derete ke mně, ale kruh je zavřenej – ticho.
Říkáš brácho, ale krev nikde neteče,
jakmile přijde tlak, tvoje loajalita uteče.
Hraješ si na real, ale real bolí,
proto se schováváš v pomluvách, tam tě nic neohrozí.
Úsměvy na oko, had v ruce, nůž v zádech,
přátelství na půjčku, splatný při prvních pádech.
Každej váš slib byl jen prázdnej zvuk,
když došlo na činy, zbyl po vás jen únik a hluk.
Mluvíte o respektu, ale neznáte cenu,
respekt se staví činem, ne šeptáním po městě v terénu.
Já nejsem svatej, ale stojím si za slovem,
když něco řeknu, slyšíš to přímo, ne někde za rohem.
Vy jste jen ozvěna, hlasy bez váhy,
silní jen v tlupě, sami jste nahý.
Když se zhasne světlo, odvaha mizí,
zůstane jen pravda a ta vás nejvíc děsí.
Vidím vám do očí a čtu tam prázdno,
žádnej cíl, žádná páteř, jen závist a laciný masky.
Každej váš krok byl vypočítanej zvenku,
žádná duše, jen kalkul, jak se udržet v kruhu.
Já si prošel peklem, nocema bez spánku,
vy jste to komentovali z gauče u drinku.
Když se mi nedařilo, byl jsem jen téma,
teď když stojím rovně, chcete být součást schématu.
Ale ne, tady není místo pro faleš,
radši budu sám než obklopenej jedem a lží.
Každej úsměv teď vážím, každej pohled znám,
už mě nepřekvapí, kdo mě prodá za pár chvil slávy a klam.
Můžete mluvit dál, můžete lhát dál,
vaše slova nemaj váhu, jen prázdnej signál.
Já to píšu do beatů, do paměti, do času,
vy zůstanete jen šum, co zmizí v hluku hlasů.
Tohle není hate, to je čistá bilance,
každej falešnej úsměv má splátku v karmě.
Bejvalý kamarádi, už nemáte přístup,
zavírám dveře, zamykám kruh, konec příběhu, výstup.
Tak si mluvte za zády, já jdu přímo vpřed,
pravda pálí víc než lež, ale nese tě výš než klam a jed.
Tohle je tři minuty pravdy bez masky a lži,
real rap, co řeže hluboko – a přesně ví, proč bolí
smějete se do ksichtu, v kapse nože, prázdný fráze.
Do huby to říct neumíš, jen koukáš stranou,
ale za zády jsi hrdina, tam máš vždycky plnou tlamu.
Když stojím před tebou, jsi ticho jak stín,
páteř z plastu, charakter nula, jen hluk a dým.
Mluvíš o mně cizím lidem, nikdy ne mně,
to není síla, to je strach, co ti hnije ve dně.
Pamatuju ty chvíle, kdy jsem neměl nic,
vy jste se smáli, dneska se ptáte, jak to jde, víš.
Když jsem byl dole, nebyl nikdo z vás blízko,
teď se derete ke mně, ale kruh je zavřenej – ticho.
Říkáš brácho, ale krev nikde neteče,
jakmile přijde tlak, tvoje loajalita uteče.
Hraješ si na real, ale real bolí,
proto se schováváš v pomluvách, tam tě nic neohrozí.
Úsměvy na oko, had v ruce, nůž v zádech,
přátelství na půjčku, splatný při prvních pádech.
Každej váš slib byl jen prázdnej zvuk,
když došlo na činy, zbyl po vás jen únik a hluk.
Mluvíte o respektu, ale neznáte cenu,
respekt se staví činem, ne šeptáním po městě v terénu.
Já nejsem svatej, ale stojím si za slovem,
když něco řeknu, slyšíš to přímo, ne někde za rohem.
Vy jste jen ozvěna, hlasy bez váhy,
silní jen v tlupě, sami jste nahý.
Když se zhasne světlo, odvaha mizí,
zůstane jen pravda a ta vás nejvíc děsí.
Vidím vám do očí a čtu tam prázdno,
žádnej cíl, žádná páteř, jen závist a laciný masky.
Každej váš krok byl vypočítanej zvenku,
žádná duše, jen kalkul, jak se udržet v kruhu.
Já si prošel peklem, nocema bez spánku,
vy jste to komentovali z gauče u drinku.
Když se mi nedařilo, byl jsem jen téma,
teď když stojím rovně, chcete být součást schématu.
Ale ne, tady není místo pro faleš,
radši budu sám než obklopenej jedem a lží.
Každej úsměv teď vážím, každej pohled znám,
už mě nepřekvapí, kdo mě prodá za pár chvil slávy a klam.
Můžete mluvit dál, můžete lhát dál,
vaše slova nemaj váhu, jen prázdnej signál.
Já to píšu do beatů, do paměti, do času,
vy zůstanete jen šum, co zmizí v hluku hlasů.
Tohle není hate, to je čistá bilance,
každej falešnej úsměv má splátku v karmě.
Bejvalý kamarádi, už nemáte přístup,
zavírám dveře, zamykám kruh, konec příběhu, výstup.
Tak si mluvte za zády, já jdu přímo vpřed,
pravda pálí víc než lež, ale nese tě výš než klam a jed.
Tohle je tři minuty pravdy bez masky a lži,
real rap, co řeže hluboko – a přesně ví, proč bolí